1. lekce
První lekce je zaměřena na dílčí část techniky sebekontroly - na sebepozorování. Klienti zaznamenávají dle záznamových archů své dosavadní stravovací a pohybové návyky. Zmapují se potraviny a nápoje, které klienti konzumují, dále množství, rychlost jedení, režim, okolnosti, které spouštějí jedení, ať pohodové, či stresové, způsob, zda jedí z hladu nebo z chuti. Zjistí se též pohybové návyky. V první lekci se také podrobně probere motivace klienta k hubnutí, která je velmi důležitá. Učiní se bilance zisků a ztrát, které hubnutí klientovi přinese. Usměrní se též představa o rychlosti redukce nadváhy.

2. lekce
Druhá lekce je zaměřena na analýzu stravovacích návyků a zahájení práce na postupných změnách v těchto návycích. Chyby, kterých se obézní dopouští, jsou velmi podobné, proto se dají odstraňovat podle předem dané metodiky a skupinově. Ve 2. lekci je věnována pozornost dílčí technice sebekontroly - technice ovlivňující samotný akt jedení, kde se procvičuje pomalé jedení.
Cílem této lekce je uvědomit si proces jídla, naučit se jíst pomaleji, kdy zpomalení jídla vede většinou k tělesnému i psychickému nasycení i při menším množství jídla. Klienti se učí, že hlavní potěšení je z prvních soust, další jsou již jenom setrvačnost. Dále je v této lekci probíráno ovlivňování chování pomocí důsledků, odměn. Pro klienty bylo často jídlo mezi životními hodnotami na prvním místě (díky změnám stravovacích návyků dochází i ke změně životních hodnot a do popředí se dostávají nové aktivity, které se mohou realizovat již v rámci svépomocných skupinek - turistika apod.). Terapeut a členové skupiny poskytují zejména v počátku terapie klientovi za nově budované žádoucí změny v chování, myšlenkách a emocích pozitivní posílení. Poskytování bezprostředních rozmanitých posilujících podnětů je při terapii obezity důležité.

3. až 4. lekce
Tyto lekce jsou zaměřeny na ovlivňování chování klientů - na přebudovávání nevhodných stravovacích návyků, zejména se trénuje správná skladba jídla. Množství přijímané energie se sníží menším množstvím přijímaného jídla a dále změnou kvality a skladby jídla. Nikdy se nepředepisují konkrétní diety. V rámci redukčního režimu se klienti učí sestavit si jídelníček tak, aby se co nejvíce přiblížil běžným jídelním zvyklostem, aby uspokojil chuťové buňky, splňoval zásady správné výživy a aby klienti hubli pomalu, zhruba půl kilogramu do týdne. Získávají se rady, jak konkrétně snižovat příjem zjevných a skrytých tuků, cukrů, alkoholu, jak nahrazovat kaloricky vydatné potraviny nízkokalorickými. Ty potraviny, které nelze nahradit méněkalorickými ekvivalenty a bez kterých se klienti nechtějí obejít (např. čokoláda, pivo apod.), se učí zařadit si do svého jídelníčku plánovaně (ve vhodné době a vhodném množství) a bez pocitů viny. Postupně se zvyšuje příjem nízkokalorických tekutin. Je nutné pochopit, že hubnutí znamená ne hladovění, ale naopak pravidelné jedení. Odstraňuje se častá chyba, kdy jídlo obézních se většinou kumuluje do druhé půlky dne až noci. Klienti se učí snídat a jíst 5x denně.

5. lekce
Většina klientů nevykonávala mnoho let žádný aktivní pohyb. V průběhu 12 lekcí by si měl najít klient takový druh pohybu, který ho těší a je pro něho vhodný jak druhem, tak intenzitou a frekvencí. Měřítkem správné intenzity je počet tepů za minutu, který by si měl ihned po skončení cvičení pohybovat těsně pod hodnotou 180 minus věk klienta. Klienti v průběhu pravidelné aktivity pochopí, že pohyb nejenom zvyšuje energetický výdej, ale má řadu dalších kladů. Pokud při hubnutí cvičí, zbavují se především tkáně tukové a ne svalové. Pohyb je také významným preventivním činitelem mnoha nemocí. Má navíc příznivé účinky na duševní rovnováhu člověka. Postupně hubnoucí zvyšují i pohyb rutinní. Při výzkumu faktorů, které přispívají k udržení váhových úbytků po zhubnutí, se ukázalo, že právě pravidelný pohyb patří k nejúčinnějším. Mnozí pochopí, že špatný pocit ze sebe sama, který přičítali pouze nadbytečným kilogramům, často pramení z absolutní fyzické nezdatnosti a pohyb přispěje k lepšímu vztahu k tělu.

6. až 9. lekce
V těchto lekcích se používají techniky ke kontrole podnětů spouštějících jídlo. Klienti mapují situace, kdy jídlo není reakcí na přirozené signály potřeby jíst, ale na jiné podněty. Pro většinu lidí majících problémy s nadváhou není signálem k tomu, aby začali jíst, fyziologická potřeba, ale jídlo je podmiňováno řadou jiných podnětů - např. chuť, vzhled a vůně jídla, společenská úloha jídla, určité místo či činnost. Pokud chceme omezit počet podnětů, které spouští jídlo, musíme omezit počet míst a situací spojených s jídlem. Klienti se učí jíst vždy na jednom, předem určeném místě, u stejného stolu. Velmi důležitým úkolem je soustředit se na jídlo a nespojovat ho s jinou činností. Snahou je, aby vyhasly napodmiňované reakce, kdy spouštěčem jsou vnější podněty jako televize, kniha, oslavy a jiné vlivy. Spouštěčem mohou být také vnitřní podněty, emoce či myšlenky. Silné emoce vyvolávají často nepříjemné tělesné i duševní pocity, které klient zmírňuje jídlem. Hubnoucí se učí na tyto podněty reagovat jinak. Chování ve vztahu k jídlu mohou ovlivňovat i myšlenky. Úvahy o jídle a hubnutí mysl klientů zaměstnávají často nadmíru. Cílem je identifikovat dysfunkční myšlenky a nahradit je pomocí technik kognitivní terapie myšlenkami funkčními. Při těchto sezeních se pracuje též na dosažení cílů vztahujících se k jiným oblastem než k váhovému úbytku. Trénuje se řešení problémů, nácvik asertivního chování. Monitoruje se vztah ke svému tělu. Identifikuje se vývoj tohoto většinou negativního postoje, udržující faktory a pracuje se na pozitivnějším přijetí svého těla.

10. lekce
Od desáté lekce se probírá problematika udržení váhových úbytků. Navazuje se na druhou lekci, v níž bylo poukázáno na to, že pro redukci hmotnosti a zejména pro udržení hmotnostních úbytků nestačí techniky sebekontroly, ale je nutné též vnější posilování terapeutem či členy skupiny. Určitá forma posilování by však měla fungovat i po skončení kurzu, když už účastníci případně nebudou v žádném kontaktu s terapeutem či ostatními účastníky. V průběhu kurzu by již účastníci měli pracovat na tom, aby i po skončení terapie měli někoho, kdo pro ně bude i nadále oporou, nejlépe členové rodiny, přátelé, spolupracovníci apod. Udržovací fáze přináší klientovi méně pozitivního zpevňování než fáze redukce váhy. Nedochází k váhovým úbytkům, tudíž se nedostává ani zpevnění od ostatních (pokud nejsou poučeni). Nejde o ohraničený úsek, ale o neurčitě dlouhé období, kdy je třeba přijmout fakt, že i dosažení přehodnoceného (původního často nereálného) cíle, je úspěchem, a ne selháním apod.


11. lekce
V poslední lekci je zopakováno, že hubnutí a udržení hmotnostního úbytku jsou dva zcela odlišné procesy. Tato lekce je zaměřena na zdůraznění nadcházející etapy udržení váhových úbytků. Vyvíjejí se dovednosti pro udržení váhových úbytků. Učí se, jak po skončení redukce hmotnosti postupně zvyšovat energetický příjem. Anticipují se rizikové a zátěžových situace ve vztahu k nabírání kilogramů a cvičí se jejich zvládání. Optimálním řešením se ukazuje navázat na základní kurzy kurzy pokračovacími, případně prodlužovat časové intervaly v tzv. udržovacích sezeních. Některým účastníkům vyhovuje již pouze docházka na cvičení s vážením. Též lze udržovat kontakt s absolventy kurzu e-mailem či telefonem. Lze také podněcovat činnost svépomocných skupin.